30. května přednesl soudruh Christos Tsakalos před soudem toto prohlášení:
Rádi bychom v tomto bodě našeho procesu něco vyjasnili.
Nacházíme se zde, protože v sobě nosíme válku. Válku proti guilotině moci, proti rezignaci mas a proti tichu naší doby.
Aby mohla existovat válka, je vždy zapotřebí dvou stran. Vy jste na jedné straně – loutky moci, malincí strážci zákona, strašáci řádu. Když mocní řeknou „Skoč!“, vy skočíte. Když řeknou „Zaštěkej!“, vy zaštěkáte.
My jsme na druhé straně. Stojíme mimo vaše zákony. Špína vaší moci se nás nedotýká. Jsme rušitelé vašich zákonů, jsme guerrilly života, anarchisté praxe. Nebojíme se vězení a smějeme se vaším „spravedlivým“ rozsudkům.
Když přijímáme politickou zodpovědnost za příslušnost ke Konspiraci ohnivých buněk, zavazujeme se současně, že budeme až do posledního dechu bojovat proti vašemu světu.
Přijetím politické zodpovědnosti, nepřijímáme zodpovědnost jen za směsku anarchistických ideí a teorií. Přijímáme také zodpovědnost za cennou praxi, zrozenou z těchto myšlenek. Přijímáme zodpovědnost za výbušná zařízení, které jsme sestrojili, za exploze, které jsme způsobili, za zbraně držené v našich rukou i za prohlášení, která jsme vydali.
A jestliže policie a její vyšetřovatelé nejsou schopni najít naše otisky, fajn, ale naše otisky jsou roztroušeny všude.
Jsou na dynamitu a ANFO, které s sebou neúnavně nosí naší bratři a sestry v Equádoru, v Bolívii, Peru a Argentině, když rozsévají hrůzu v říši nynějšího řádu.
Jsou na zbraních našich italských bratrů a sester, kteří šíří novou anarchii. Jsou na výstroji našich soudruhů, kteří jsou na svobodě tady v Řecku. Jsou na každém místě, na kterém se píše historie podvratné činnosti a anarchistických hodnot.
Avšak za žádných okolností nenabídneme vůbec nic, ani to nejnepatrnější, zvědavé policejní mašinérii.
Nedáme jim ani ten nejmenší náznak informace o tom, co jsme udělali, s kým a kdy. Jen ať policejní honící psi sami odhalí co můžou. Jediné co říkáme je toto: „Byli jsme, jsme, a dále budeme nesmiřitelnými anarchisty praxe.“
Možná jste nás zajali, ale neporazili jste nás.
Nikdy se nevzdáme. Dodáváme sílu jeden druhému, s příslibem v očích – solidarita mezi anarchisty praxe není jen prázdné slovo.
Teď jsou naše myšlenky a srdce s naší soudružkou Olgou, která je už 26 dnů zamčena na samotce. S Olgou, která se ani na okamžik nepodřídila vězeňským pravidlům a pokoření. Naše hlasy jsou i její a její činy jsou našimi činy. Proto přednášíme naše oblíbené úsloví: „Vzpomínka není smetí a krev není voda.“ Slibujeme, že nikdy během těch tisíců dní, které nás ještě čekají, nezapomeneme, že svoboda se nedává. Musíme si ji vzít!
První fáze Konspirace ohnivých buněk
