přes kontaktní formulář:
Konečně máme možnost detailně z pohledu naší skupiny napsat dopis. Zpoza geografických hranic, které však nikdy nebyly limitací pro naše myšlenková setkání a akce, a které jsou však jedním ze základních problémů, který zabraňoval našim fyzickým setkáním. Skrze tento dopis chceme nabídnout některé z našich analýz, které se týkají situací okolo nás (jakožto jedinců, ale i skupiny), a také naše vlastní analýzy související s poslední situací ve FAI/IRF od doby, co jsme jejich součástí. Tento dopis je naší kritikou a příspěvkem napříč zeměkoulí všem internacionalistickým anarchistům praxe.
Dopis je sám o sobě výsledkem našich diskusí. Je však nutné být si vědom toho, že ačkoli používáme pro zachování anonymity jedno jméno, jsme stále asociací individualistů. Pohledy některých částí tohoto dopisu tedy reprezentují společnou shodu mezi jednotlivci naší skupiny. Nikdy jsme však nechtěli potlačovat názory jednotlivců, proto se v některých částech textu mluví o individuálních analýzách nebo individuálních gestech.
ČÁST 1
„Tato demokracie, matka socialismu, je dcerou náboženství.“ (*)
– Renzo Novatore (Toward the Creative Nothing)
FUNDAMENTALISMUS, PŘÍMÁ AKCE A ANARCHISTÉ?
V Indonésii jsme od června tohoto roku (2013 pozn. překl.) proti fízlům zaznamenali nejméně čtyři případy politické střelby. Podle naší stručné analýzy má tyto akce na svědomí ozbrojená skupina Moslem. Moslem je fundamentalistická skupina, která existuje již několik let. Někteří jedincí tvrdí, že se skupina objevila na začátku roku 2000 a funguje až dosud. Její akce jsou jednoduše rozpoznatelné díky cílům, které její členové volí. Například bombardování kostelů a „kapitalistických symbolů“ jako jsou hotely nebo kavárny, kde si mnozí cizinci (zápaďáci či lépe řečeno běloši) chodí povyrazit. Nejznámější akce této skupiny jsou umístění bomby v Bali z 12. října 2002, bomba proti hotelům JW Marrriot (5. srpna 2003), bombová akce proti Australské ambasádě v roce 2004 a tři jiné akce známé jako bomba v Bali z 1. října 2005. Zdůrazňujeme jednu věc, a to tu, že skupina přešla na jinou taktiku. Raději než aby posílala nějaké sebevražedné atentátníky jako dřív, cílí nyní na fízly.
Proč je jejich cílem právě policie? Protože ta je pro ně nejrepresivnějším nástrojem Státu. Policejní instituce a všichni fízli jsou těmi, kdo musí převzít zodpovědnost za všechny „protipovstalecké boje“ Státu mířené proti této skupině Moslem a všem jejím členům v posledních deseti letech. Pro Moslem je číslem jedna Indonéská speciální protiteroristická jednotka dobře známá jako Densus 88. Fízli v Densus 88 mají v úmyslu výslovně rozbít Moslem a všechny teroristické aktivity v Indonésii i okolo ní. V posledních pěti letech jsme zaznamenali, že lidé z Densus 88 zabili v přestřelkách během několika nájezdů proti Moslem některé jejich členy. Velký počet jich byl navíc zatčen a nejméně třicet jich nyní čelí různých obviněním u soudu.
Tato skupina uspěla podle našich analýz v praktikování malých buněk sestávajících ze tří či čtyř lidí a v organizaci neformálních a uzavřených metod. Komunikační spojení, výměna informací nebo logistika byla vybudována dobře, disciplinovaně a pevně. Také měli dobré zdroje pro přesuny při vyvlastňování bank, obchodů se zlatem nebo při okrádání nemuslimského bohatého občanstva. Někteří sebezvaní experti říkají, že skupina je dotována zeměmi středního východu, což má být důvod, proč tak jednoduše získávali střelivo, zbraně, zabezpečené domy a další podpůrné nástroje pro boj. Každý z jejich členů také dobře věděl o všech důsledcích boje, který nazývali „jihad“. Být zajat nebo případně zabit je pro ně pouze cena války. Tedy nic, čeho by se měli bát.
A jaký je cíl či smysl této skupiny?
Jejich cílem je „Islámské království“ neboli takzvaný „khilafah“, který je samozřejmě založený na Islámských pravidlech nebo známém právu Šaría. Jedinec, který se k nim připojí, s ostatními sdílí společnou ideu, že nejlepší vládou je vláda Islámská, a je tedy i odpovědí na všechny krize materiálního světa, kterým nyní čelíme. Tito fundamentalisté – v našich analýzách – sdílejí stejnou ideu s marxisty a sociálními anarchisty, kteří viní kapitalismus ze všech dennodenních problémů. Islamističtí fundamentalisté, marxisté a sociální anarchisté jsou v našich očích skupinami lidí, kteří unikli z reálné války a vydali se hledat to, čemu říkají lepší vláda, lepší pravidla a lepší společnost. Slovy sociálních anarchistů tedy lepší společnost, slovy marxistů komunismus a slovy fundamentalistů khilafah. Rozdílná jména – společná podstata. Jejich cíl je ve všech aspektech podobný, jen mluví jazyky jiných teorií.
Dle našeho pohledu odděluje fundamentalistickou skupinu Moslem a marxisty či sociální anarchisty jediný bod, a tím je odvážná volba Moslem překročit mírumilovné demonstrace a čekání na to, až přijde změna. Jejich volbou je sebeozbrojení a útok proti strukturám a jedincům, které zvážili jako nepřátele.
Volba ozbrojit se a začít aktivně útočit však přeci jen není pro některé jedince z naší skupiny lehká. Je však důležité vyjasnit pohled na tučnou linii, která se týká uvědomění jedinců v skupiny Moslem. Toto uvědomění není kritické. Volba přichází zvenčí, vstříknuta hrubě a bez odporu. Volba je přímým produktem indoktrinace a jedinci v této skupině jsou pouhými loutkami, zombiemi bez vlastního kritického myšlení. Mají jenom jednu pravdu, která nezná výjimek, přičemž jim chybí schopnost sebekritiky i důstojnost.
Podle nás postihla absence důstojnosti i zdejší „anarchistické hnutí“. Až doposud jsme viděli, že sociální anarchisté postrádají v boji proti existujícímu pevný postoj a mutují do „sociálního aktivismu“ jakožto omluvy své neschopnosti vykročit k přímé akci. Argumentují, že nakrmení chudých nebo sdílení prostoru s bezdomovci je také součástí boje, čemuž říkají přímá akce. Něco takového je nám k smíchu. Indonéští sociální anarchisté okolo nás pouze přesunuli dílky iluze z jednoho místa na druhé, zatímco ve stejnou chvíli také změnili úhel pohledu, z jakého na něj nazírají. Jde o typ aktivit, díky kterému vždy cítili „revoluční napětí“ a který popíral, že pouze opakovali aktivity uvnitř jejich klidných oblastí života plných nudy.
Hovořili o lepší budoucnosti, kde není hierarchie a lidé jsou si rovni, zároveň ale akceptovali a legalizovali všechnu hierarchii v boji vlastním. Kvůli své individuální zbabělosti utíkají a schovávají se za argumenty solidarity s autonomními boji. Hlubší pohled ukáže, že jde jen o dočasné body, které hasí jejich žízeň po tom, čemu říkají „revoluce“. To je důvod, proč jejich revoluce je vždy o číslech či masách. Jejich revoluce je založená na potřebě společnosti vytvořit nebe na zemi. Na potřebě revoluce s dočasným napětím a plné falešných umělých květin a syntetických vůní. Jsou lůzou s jedinou destinací, stejnou jako je ta fundamentalistů z Moslem.
Prozatím v Indonésii známe Kontinum, anarchokomunistickou skupinu, která, třebaže oddělena oceánem idejí a hodnot, má postoj jasný. Tato skupina ve svých silných analýzách napsaných odvážnými soudruhy, a ne zbabělci, kteří umí překládat texty, ale třesou se jim ruce, drží-li v nich kameny, poskytuje jasný pohled s důstojností anarchistů. Kontinum jakožto skupina anarchistů překážky překračuje. Dělá tedy něco, co mnoho Indonéských anarchistů dělat neumí. Přimáčknuti ke zdi překážkami, mění se v sociální anarchisty hrající si s facebookem, twitterem nebo online překladem archaických materiálů o sto let starém anarchismu éry, kdy byl anarchismus „úspěchem“. Podle nás zastávají sociální anarchisté v Indonésii i v zahraničí žalostné postoje. To je důvod, proč bychom nepřemýšleli dvakrát seslat na ně náš hněv, stál-li by někdo z nich mezi námi a našimi násilnými akcemi. Všechno a všichni, kdo chtějí udržet sociální uspořádání, jsou našimi nepřáteli! Nemáme pro ně žádný respekt.
ČÁST 2
Je to prostě špatně, snižujete-li způsoby boje. Buď bojujete a zůstáváte své volbě věrní, nebo nebojujete vůbec.
Jste-li anarchisty, tak serete na politické strany a nemluvíte ani o národní suverenitě nebo Řeckém lidu, ani nepátráte ani po potřebě nového pólu autority.
Jste anarchisty, pokud hrdě bojujete proti jakékoli formě autority, a to dokonce proti těm formám odcizující autority, kterou si všichni nosíme uvnitř.
– Gerasimos Tsakalos, (Now That THe Circus Is Over)
ANTIMORÁLNÍ, ANTIJUSTIČNÍ A ILEGALNÍ
Nikdy nezapomeneme na den, kdy fízlové zatkli naše bratry Billyho a Eatna. Vše se pro nás stalo od tohoto dne mnohem jasnější. Ačkoli nakonec byli propuštěni na svobodu, pro některé z nás není nic u konce.
Ano. Poukazujeme na všechny sociální anarchisty, na vás, kteří ve chvíli, kdy byla naše skupina napadnuta nepřítelem a kdy Stát zatkl dva z našich bratrů a jednoho z našich soudruhů donutil zůstat dosud v pozadí, stojíte proti nám. Stojíte proti nám a obviňujete naši volbu z napodobování evropských nihilistů, z pozic svých myslí, v nichž nemůžete věřit ve zrod nové generace anarchistů s nihilistickými tendencemi a na protisociálním pólu. Vy všichni, kteří jste od té doby až dosud vždy zpochybňovali naše akce a vkládali mezi nás limit nesouhlasu. Nesouhlasu bez jakékoli možnosti dohody. Něco takového nás vede v některých našich komuniké k naprosté kritice. Vy, sociální anarchisté, jste zbabělci!
Ještě před otázkou zákonnosti a legálnosti nástrojů chceme nejprve zdůraznit a vyjasnit něco o našem postoji. Něco, co v našich analýzách přispívá k záplavě nesouhlasu spojeného s tím, jak anarchisté tváří v tvář s ním jednají.
V některých případech jsme často v několika takzvaných „sociálních a autonomních bojích“ zjistili, že nemají žádnou důstojnou vůli jednat proti právu a všem zákonným rámců, je-li to proti jejich zájmům. Jakmile se ale stanou „oběťmi“, vrací se zpátky do svého sladkého domova a užívají represivních metod nepřítele. Užívají jich k tomu, aby dostáli svým cílům. A to, i když je to zcela zřejmě proti jejich pozicím jakožto anarchistů – anarchisté jsou přímým a naprostým nepřítelem jakékoli formy autority. Sociální boj je nyní okolo nás pouhým cirkusem. Jedná se o představení aktivismu a mesiášství těch, kteří jsou samozvanými anarchisty a kteří od přímé války sami sebe limitují a schovávají se za důvod „pravého momentu“ jednat. Ze svého strachu nabyli stupidity a zbabělství. Ano, jsou naprosto vystrašeni vykročit vstříc bitevnímu poli tváří v tvář nepříteli. Nepříteli pravému, a ne pouze imaginárnímu, podobnému těm z facebooku či twitteru.
Aby sociální anarchisté dosáhli toho, čemu říkají „cíle boje“, užívali často bez důstojnosti legálních cest. Pro nás je hlavní otázkou, jak mohou anarchistické boje zapadnout do legálního systému vytvořeného Státem, tedy nepřítelem našeho boje? Jak můžeš ty, který sám sebe nazýváš anarchistou, věřit v právníky a jejich laskavost v cirkusu „třídní akce“ závisejícím na zákonném procesu a všech jeho detailech? Jak můžeš nazývat „falešnou umělost“ „autonomním bojem“, kdy jsi sám částečně svými aktivitami součástí legálního právního systému, který pochází od nepřítele? Kde je v tobě anarchistický postoj, když se podrobuješ kladívku soudce, „radikálním“ nevládním organizacím nebo médiím? Věříme, že máš pouze dvě možnosti: buď jsi naprosto přišel o rozum, nebo jsi ani jedním pouhým kouskem nebyl anarchistou.
Mnoho z vás vystupuje v médiích s tím, aby „vysvětlili“ nebo „odpověděli“ na otázky společnosti, které jsou s bojem spojené. Dostáváte se do dialogu s nepřítelem a zároveň se ve stejnou chvíli považujete za anarchisty. Před nepřítelem mluvíte „slušně a hezky“ a říkáte, že to přece bylo pro boj. Sdílíte s levičáky některé momenty a říkáte, že nejste jejich součástí, ale sedíte vedle nich. Podáváte si s nevládkami ruce a tvrdíte zároveň, že zůstáváte autonomními. Deklarujete, že jste antihierarchičtí, když se podrobujete „mírotvůrcům“? Žijete s dvěma tvářemi, dvěma falešnými tvářemi: tváří zbabělce a tváří lháře.
ČÁST 3
Víme, že ve vašich vězeních se nikdy nesetmí. Vaše vzpomínky v nich však potemňují tak, že by jeden zapomněl, jak vypadá nebe bez mříží a ostnatého drátu. Pokud má smrt svou vlastní barvu, pak by jí měla být vymalována vaše vězení. Neboť říše pomalé smrti leží uvnitř nich, že by ji bylo možné cítit každý každičký den.
– CCF v kooperaci s Consciousness Gangs, Sole-Baleno Cell, (Komuniké projektu Phoenix #01)
FAI/IRF, PROJEKTY PHOENIX A MEZINÁRODNÍ HOVORY
Novinky o akcích jsme dostali z různých buněk FAI/IRF z celého světa. Od soudruhů z buňky FAI ve Velké Británii, přivítat také chceme soudruhy z Felicity Ann Ryder Cell z FAI Austrálie, dopis od vězněného anarchisty Andrease Tsavdaridise, koordinovaný útok CCF a ELF v Rusku a rovněž projekt Phoenix #6 od našich řeckých soudruhů z CCF, kteří poslali v balíku bombu sřáči Dimitrimu Mokkasovi (hlavní prokurátor Conspiracy of Cells of Fire-FAI, Athény, Řecko). V prvé řadě chceme ale sdílet víc o našem zájmu souvisejícím s nedávným textem australských Felicity Ann Ryder Cell z FAI. Po útoku nazvaném odpovědí „agentům pochybností“. Po našem zvážení jej chceme doplnit některými dalšími komentáři od nás jakožto soudruhů či jakožto jedinců, kteří věří, že nás nepřítel je sama totalita společnosti se všemi svými detaily.
Chceme začít jednou otázkou. Proč chováte tolik respektu k vašemu nepříteli, pokud jde o to, kde o svých násilných útocích mluvíte?
Média, fízli, ctihodní občané, soudci, sociální aktivisté, levicoví politici nebo jiné části společnosti, to všechno jsou pro nás nepřátelé. Není zde jediné výjimky. Infrastruktura, vlastnictví nebo člověk sám o sobě, stojí-li na straně společnosti, je nepřítelem. To je důvod, proč ani pro jedno z toho nemáme ani kousek respektu či „lidskosti“. Našim cílem jsou například školy. V minulosti jsme jednu takovou vypálili, protože věříme, že školy v dnešní podobě jsou taktéž represivním nástrojem společnosti. V našich očích jsou si školy rovny s továrnami, systémy bankomatů nebo bankami, policejními úřady, prodejci aut nebo třeba supermarkety. Ani jedno z toho není důležitější než druhé. Vypálení fízlárny je rovnocenné útokům na bankomaty a banky. Rebelie plameny a kulkami si sociální pořadí nevybírá. Každé násilí jedná proti autoritám a rozbíjí je ještě předtím, že se zvedne kouř. Nepřítel proto bude dělat vše, co může, aby to zakryl potřebou sociálního smíru.
Když nejsou akce FAI/IRF v médiích publikované nebo jsou popírané, neztrácejte svou energii jejich vysvětlováním nepříteli nebo nějakým zbabělcům (sociálním anarchistům například), kteří o nich chtějí mít „solidní důkazy a svědectví“. Neztrácejte čas odpovídáním na otázky zbabělců zakrytých anarchistickými symboly, kteří klidně posedávají ve svých domech a sklání hlavy. Zníte jako byste po nepříteli „žebrali o svá práva na rovné sdílení informací mezi vladaře a opozici“. To ale jako anarchisté praxe dělat nemusíte.
Komuniké akcí nejsou určeny pro ně. Komuniké jsou hlasem akcí určených pro nás. Hlasem ve formě slov těch naštvaných, kteří si chtějí s ostatními vyměnit své analýzy, zprávy nebo pozdravy. Krátké či dlouhé, to nehraje hlavní roli. Jde o sdělení, které uvnitř sebe komuniké nese. Že chce někdo s ostatními soudruhy v zahraničí něco sdílet. Proč si vybral takový cíl, jaká je jeho analýza a kdo jsou soudruzi, se kterými sdílí teplo ohňů z jejich akcích. To vše je tím, co nazýváme „obsahem“ komuniké.
Komuniké od FAI/IRF pro nás nejsou články, které by byly napsané vzdělanci, přeplněné referencemi nebo interpretačními podněty a teoriemi o ničem. Komuniké také nejsou básněmi plnými romantických slov o naději. Komuniké také nejsou pouhými programy či cíli pro informační síť násilných anarchistů. Komuniké mohou na druhou stranu být nabídkou kontinuální války a sebekritiky mezi propojenými soudruhy. Poté co jsme stěží nacházeli možnosti scházet se tváří v tvář, hrají komuniké a dopisy uvězněných anarchistů významnou roli v poskytování možnosti kontinuální komunikace pro každého jedince FAI/IRF projektu. Plánovat, analyzovat, rozhodovat se a útočit, hodnotit, sdílet zkušenosti a znalosti a znovu se připravovat na další akce.
V této části vyplňují mezeru překlady kontra-informační sítě. Překlady jsou pro nás nedílnou součástí mezinárodního projektu. Náš respekt a láska je taktéž adresována těm soudruhům, kteří věnují svou energii a ducha k rozšiřování zpráv z jednoho místa planety na druhé. K rozprostření lomozu z jedné buňky FAI/IRF ke druhé. Nemůžeme říct, že by překlady nebo kontrainformace byly metody boje, v nichž jsou rizika pro toho, kdo je dělá, menší než pro toho, který nese zápalnou bombu. V Itálii můžeme jasně vidět, že nepřítel zajímá naše bratry a sestry z Culmine a Parole Armata. Viděli jsme, že překladatelské projekty jsou jím také vnímány jako část „nebezpečného“ nepřítele a byli jsme svědky i toho, jak je chtějí potlačit.
To je důvod, proč není třeba nepříteli cokoli vysvětlovat. FAI/IRF s nimi nemají společného nic krom pomsty.
Pomsty podobné projektu Phoenix. Jde o mezinárodní násilný projekt, který vyšel z FAI/IRF. Poprvé byl spuštěný soudruhy z CCF v kooperaci s Consciousness Gangs 7. června 2013 výbušninou proti osobnímu autu ředitelce Koridalloské mužské věznice Marii Stefi. Druhý projekt pokračoval 20. června řeckou jednotkou ICR, která vyhodila do povětří auto patřící Algirisi Gelbourasovi, fízlovi z vězeňské instituce Navplio. Na to jsme odpověděli 26. června vypálením třetího patra „Media Hotel and Tower“ v Jakartě. Projekt pokračoval, když komando Mauricia Morallese poslalo v balíku bombu Dimitrimu Horianopoulosovi, bývalému řediteli protiteroristické jednotky v Řecku (pozn. překl. bomba byla objevena). Po tomto útoku byli uneseni soudruzi Spyros Mandylas a Andreas Tsavdaridis, když represe zaútočila v Thessaloniki na squat Nadir. Protiakce nepřítele nás vedly k tomu, že jsme 24. srpna založili požár v policejní tréninkové škole v Balikpapanu, abychom přímou pomstou vypověděli ve jménu osvobození Mandylase a Tsavdaridise. To neskončilo. Řečtí soudruzi z CCF Ilegální sektor poslali 1. září Dimitrimu Mokkasovi v balíku další bombu. (pozn. překl. Sedmý projekt Phoenix se udál 2. října 2013, když ELF/ FAI a Komando Nestora Machna vypálilo pilu v honitbě v Bryansk v západním Rusku.)
Vypuštěný v Řecku rezonoval v Indonésii. Proč jsme se na jeho volání rozhodli odpovědět? Protože Phoenix je pro nás společným projektem a mezinárodním voláním po koordinaci akcí buněk FAI/IRF. Není přitom omezen jen na Řecko a Indonésii. Nemůžeme říci, že projekty Phoenix jsou nihilistickými útoky, zatímco radikální environmentální skupiny a anticivilizační jedinci jako ELF/ALF ne. Oproti tomu je Phoenix otevřenou výzvou pro buňky FAI/IRF k tomu, aby útočily, nabízely analýzy, diskutovali nebo debatovali a vyměňovali si znalosti, hněv a respekt mezi soudruhy za mřížemi a mezi těmi venku. Phoenix je pro nás dalším krokem k mezinárodní koordinaci akcí FAI/IRF k započetí bouře odplaty proti všem formám autority. Uvážili jsme, že pro FAI/IRF samotnou je důležité posílit síť anonymních jedinců, kteří se nemohou setkávat, protože jsou limitováni zeměpisně. Tyto projekty jsou pro jedince a skupiny metodami ke sdílení zájmu a myšlenek tak, aby se jedno ostřilo o druhé.
Pokud čteme komuniké z těchto akcí, můžeme jasně vidět, že projekt Phoenix nenabízí nic jiného než pomstu, vztek a naprostou solidaritu s našimi soudruhy za mřížemi po celém světě. Skrze tyto akce posíláme naše revoluční pozdravy vězňům války proti existujícímu. Nechceme nic a nemáme v úmyslu reformovat společnost nebo se přít s pacifisty nebo sociálními aktivisty, kteří stejně patří mezi naše nepřátele. Chceme pouze totální válku za destrukci společnosti. Chceme porazit každou formu a nástroj nepřítele a spálit je, ačkoli jsme sami v plamenech.
ICR je sama o sobě skupina přímé akce, považující se za nedílnou součást nové vlny antisociálních nihilistů, kteří používají násilí jako metodu boje. Jako nihilisté sdílíme stejné pocity, když jsou soudruzi zatýkání fízly a čelí obviněním kvůli své volbě. Uvědomili jsme si, že po celém světě je pod zámkem nepřítele stále mnoho soudruhů. Marco Camenisch, Gabriel Pombo da Silva, uvěznění členové buněk: CCF, Hans Niemeyer, Ivan Silva a Carla Verdugo, čtyři anarchisté případu Kozani, Alfredo Cospito a Nicola Gai, Walter Bond, John Bowden, Fredy Fuentevilla – Marcelo Villarroel – Juan Aliste Vega, Jock Palfreeman a uprchlíci jako Nikos Maziotis, Poula Ropa a Felicity Ann Ryder. Tento dopis jim věnujeme s láskou a solidaritou. Oheň projektu Phoenix neuhasne, zveme vás všechny, soudruzi, abyste se k nám připojili a sdíleli naše touhy. Zapalte své ohně, nabijte své zbraně a nechte noc ozářit prachem nepřátel.
Za totální chaos
Pro ukončení společnosti
Až k anarchii
Všechny jednotky a buňky International Conspiracy for Revenge
FAI/IRF Indonéská sekce
____
Poznámka:
(*) V anglické verzi Novatore napsal „křesťanství“, pro nás jsou ale všechna náboženství stejná a není potřeba některá bránit. Náboženství je pro všechny v naší skupině sračkou!
