“Staňme se nebezpečnými … za rozšíření Černé Internacionály”
komuniké CCF: Buňka uvězněných členů (Řecko)
Začnemě od někud – aneb roztroušené poznámky
Nejprve s vámi chceme sdílet naši radost. Radost, kterou v sobě máme, protože když píšeme, cítíme, že navzdory tomu, že jsme uzamčeni v zajetí mezi zdmi, část nás je venku volná spolu s vámi, diskutující, pochybující a plánující nové sabotáže proti autoritě sociálního aparátu.
To by se samozřejmě nemohlo nikdy stát, nebýt cenného přispění kamarádů, kteří nás informují o mezinárodních experimentech Nové Anarchie a snaží se přeložit naše texty.
Takže následující poznámky vzešly ze sérií diskuzí, které probíhaly mezi uvězněnými členy CCF při příležitosti mezinárodního setkání v Mexiku.
Myšlenky, které chceme sdílet během tohoto setkání, nejsou nějakým druhem oficiálního pohledu. Jako anarcho-nihilisté nevěříme v žádnou absolutní a objektivní pravdu. Naopak chceme určit nějaký výchozí bod. Další výzvu pro myšlení, experimentování a výpad směrem k vyostření anarchistické vzpoury. Toto nepřetržité pátrání po teorii a praxi drží anarchii živou a nebezpečnou daleko od ideologické strnulosti.
Předtím, než začneme, chceme zdůraznit dvě věci.
Za prvé, v našich poznámkách můžete najít nějaké mezery vztahující se k myšlenkám a pozicím, které byly veřejně vyjádřeny a vážou se k mezinárodnímu vývoji anarchistické tendence. Je to díky podmínkám našeho zajetí, ve kterém se nacházíme a které brání komunikaci a získávání nových informací, které bychom chtěli mít.
Za druhé, slova nejsou objekty. Jsou to významy nesoucí zkušenosti každého z nás. Někdy mohou stejná slova vyjadřovat různé významy v závislosti na místě a času, ve kterém jsou vyřčena.
Toto pravděpodobně vytváří touhu vynalézat nová slova, která nebudou onošená a zmatečná. Ale do té doby kdokoli, kdo “lpí” na detailech jakoby četl lingvistickou esej, je odsouzen k tomu, aby se v nich utopil a ztratil jejich původní význam.
Špatné odpovědi na špatné otázky
Válka zuří v tisíci podobách. Má tvář techno-průmyslového totalitářství, hospodářské krize, drancování přírody, represe, armádních operací, tele-propagandy spektáklu…
Příklady jsou křiklavé…
Ekonomická mizérie, chudoba, arogantní vykořisťování šéfy, bankovní diktatura, korporativismus, elektronická policejní kontrola, digitální svět, genetické experimenty, laboratorní nemoci, nanotechnologie, odlesňování, znečišťování vody a ovzduší, zabíjení zvířat vivisekcí, masivní pojídání masa, nová maximálně zabezpečená vězení, koncentrační tábory pro přistěhovalce, zatýkání anarchistů, policie na každém kroku, armáda proti demonstrantům, nesčetné oběti “humanitárních” armádních operací, nukleární a chemické zbraně, propaganda novinářů, uniformní estetika v reklamě, despotismus mrtvých komodit.
Zavalily nás hory textů a analýz o různých doporučujících řešeních. Levicoví manažeři autority fantazírují o návrhu sociálního státu, zeleném rozvoji, ekonomické pomoci pro chudé, lidumilnosti nevládek, demokratizaci policie, shovívavosti zákonodárců, alternativní ekologické vnímavosti, lidských podmínkách života ve vězení…
Mnoho občanských a byrokratických anarchistů běží, sotva dech popadá, za alternativními návrhy za více “férovou” a “lidskou” levicovou autoritu. Takový je reformistický tlak byrokratické anarchie oficiálních federací, které se plouží za sociální evolucí. Laciní politici beze stran, herci malých rolí rebelie, teoretičtí krtci, kteří mluví slovy a analýzami vypůjčenými od marxistických duchů minulosti (samospráva výrobních prostředků, samospráva škol, všelidová shromáždění, revoluční milice, výbory atd.).
Zvláště v Řecku ustupující reformisté formují bezzásadové prospěchářské svazky mezi levičáky a občanskými anarchisty (formace protifašistické fronty, lidových shromáždění, demonstrací …).
Dokonce i ti občanští anarchisté, kteří mají dobré úmysly, nám připadají jako psi honící se za vlastním ocasem. Sice vydávají nějaké analýzy, ale pro nás jsou prostě špatné, protože nekladou správné otázky.
Jestli se oficiální popis historie opírá o to, že sociální výklad světa se zakládá na ekonomických plánech, číslech a statistikách nezaměstnanosti, z jakého důvodu k tomu musíme přispívat a navrhovat řešení?
Proč ztrácet čas mluvením v mrtvém jazyce, který propaguje sociální reformy, zatímco my toužíme po rozvalinách civilizace? Proč dusit útok a destrukci vzpomínáním na komunistické duchy? Oni politikaří s čísly, my ne.
My válčíme.
Odvážné výzvy
Nechceme tudíž odpovídat na předem definované otázky sociálního dialogu, za jehož součást se nepovažujeme. Naopak chceme vyzývat k vytvoření nových autentických otázek života.
Vzpoura znamená klást otázky. Autorita znamená předpokládat, že máte všechny správné odpovědi.
Proto vybízíme samu výzvu!
Výzvu k vytvoření plánu na nekonečnou vzpouru. Plán, který kombinuje chladnou strategii s žárem praxe, přítomnost se současností, rozum a cit, napětí se stálostí, to vše s přímým cílem zničit sociální aparát a osvobodit naše životy.
Je to jediná cesta, jak se nové stane součástí naší existence. Samozřejmě, že by někdo mohl říct: “a co chudoba? Vaše myšlenky jsou dobré, ale společnost směřuje k ekonomické pohromě, chudobě a hladu, a vy mluvíte o empirické poezii…”
Odpověď je ano, nemáme ani politický program pro “úlevu” chudým, ani recept na sociální záchranu. Nejsme léčitelé nemocného světa, my jsme jeho sabotéry…
Jediný návrh, který máme pro hospodářskou krizi, je shodit ji ze skály.
Pouze se zničením ekonomiky zaniknou oblasti chudoby. Spolu s ekonomikou chceme zničit práci a masovou průmyslovou výrobu. Nestačí ale jen zmáčknout kouzelný knoflík, aby se naše pouta rozbila. Ekonomika, produkce, spotřeba, komodity, to všechno představuje specifické společenské vztahy. Vztahy mezi otroky a pány, ale bič a řetězy jsou (obvykle) neviditelné.
Proto si myslíme, že myšlenky komunistů a jejich “anarchistických” příbuzných, jež mluví o tom, jak naplnit svůj žaludek, jsou ubohé a postižené.
Autoritářské společenské vztahy nemohou být zhojeny nudnými ekonomickými teoriemi. Proto chceme vyhodit do vzduchu veškeré předepsané vztahy a svrhnout všechno dané o tom, co je to život, radost, přátelství, láska, sobectví, štěstí…
Pojďme mluvit o kvalitě života, ne jen o množství komodit v policích supermarketů. Pojďme vyměnit matematickou jistotu za pochybnost poezie.
Tam, kde jiní hledají levicový odraz lidové síly nebo anarchistickou fantazii dělnické samosprávy, my umisťujeme záhadu života.
Protože dnešní život již nemá žádná tajemství, nic niterného… každé místečko je zracionalizováno jako matematická rovnice, každý pohyb je předvídatelný, každý pocit je měřitelný naběračkou.
Každý z nás je zamčený v cele svého bytu a sečtený skrze kreditní karty a daňová přiznání, právě jako ve vězení.
Možná tedy jsme naivní snílci, ale jsme si jistí, že život, to nejsou ani Marxovy, ani Bakuninovy teorie, ani shromáždění plná bezúčelných slov.
Život, to jsou volby a akce, jež jsou zakoušeny na ulici. Dost s teorií. Snažíme se, aby přetrvávající okamžiky napětí obrátily život v dobrodružství.
Od teorie k praxi, kritika přechodných sociálních bojů
Kdokoli kdo mluví o anarchii bez hledání způsobů, jak jednat jako anarchista si protiřečí. Jistě, není žádný model nebo neomylná forma anarchistické akce, ale tisíce různých cest, jak se stát nebezpečnými sociálnímu aparátu.
Anarchistická kritika je metoda k rozvinutí vašeho myšlení a zostření vašich zbraní.
Sociální aparát často naráží na vlastní rozpory, které vedou k sociálnímu napětí. Stávky, demonstrace, ohraničené boje nebo pouliční bitky s fízly často narušují hladkou sociální spořádanost.
Boje občas dostanou násilné rysy a stanou se styčnými body pro občanské anarchisty. Otázka, která se v těchto případech objeví, je následující: překračují sociální boje, které jdou za meze zákona, také etiku zákonnosti?
Jinými slovy dokonce i v nejintenzivnějších okamžicích ohně a srážky přechodných sociálních bojů je v sázce uspokojení odborářských požadavků (zvýšení mzdy, reforma školství atd.), nebo anarchistické zničení autority?
Domníváme se, že běžný směr přechodných sociálních bojů si přeje „férovější“ autoritu, ne její ničení. Kromě toho, přechodné sociální zápasy předkládají požadavky. To znamená, že někoho o něco žádají. Požadují, aby je autorita uspokojila, což je fakt vyžadující uznání autority. Toto východisko mravního uznání autority nebude nikdy překonáno masou dokonce ani, když bude házet kameny.
Ti, kdo dnes bojují s fízly a požadují zvýšení mezd, mohou zítra se stejnou vášní požadovat větší policejní hlídky a koncentrační tábory pro nelegální přistěhovalce.
Nechceme samozřejmě nic zobecňovat. Také se nedomníváme, že bychom měli jen tak přenechat ulice a přechodné sociální boje reformistům a byrokratům.
Uvnitř těchto přechodných sociálních bojů se totiž můžeme setkat s nemálo nespokojenými mladými neposlušnými lidmi, jež hledají způsob, jak vyjádřit svůj hněv proti systému. Jsou to menšiny, které se nepřizpůsobí a nespokojí s požadavky odborářů.
My, soudruzi nové anarchie, tak můžeme s těmito menšinami hledat společné body a jednat jako sabotéři. Daleko od mumlání lidových shromáždění a zápasů ve výborech, pojďme dělat to, čím jsme. Sabotéři normálnosti, i když se tato normálnost transformuje do „sociálních bojů“.
Nesnažíme se spoluformulovat mizérii, ani požadavky směrem k nepříteli. Naopak, jako nákaza chaosu a nepořádku, chceme nakazit všechny ty, kdo se cítí být nespokojeni s promenádami na demonstracích.
Nemáme žádný mravní problém ukrýt se v masách promenádujících se demonstrantů proto, abychom použitím pirátských taktik zaútočili na policii, banky, novináře. A pokud tento náš pohyb způsobí represi a policie udeří proti pokojné demonstraci, nezajímá nás to.
Vyzývání znamená vytváření událostí. Policejní násilí polarizuje situaci. Dost už bylo střední cesty. My jsme ve válce a každý z nás si musí vybrat stranu. Tady není žádný prostor pro anarcho-syndikalismy a federace sociálních front.
Pouliční bitky probíhající v přechodných sociálních bojích by nás neměly uspokojovat.
Velmi často vidíme povstalecké kamarády, kteří na své cestě vyčkávají na další střetnutí, místo aby sami vytvářeli vzbouřenecké infrastruktury teď a tady. Uspokojeni střety s fízly a útoky na symboly autority se ale nepokoušejí přenést tuto rozpornou realitu ze zmanipulovaných střetnutí přechodných bojů do každodenního života.
Protože to je přesně to, co anarchistický městský partyzán zamýšlí: přijít s útokem v první osobě a v přítomném čase bez potřeby skrývat se za sociální protest.
Ve stejnou chvíli, různí anarchističtí politici a klauni uspokojují svoje svědomí účastí na prospěchářských pouličních bitkách a fantazírují o sociální revoluci mas. Jsou to ti, kdo používajíce sociální boje jako alibi charakterizují anarchistickou městskou guerillu jako zastaralou a sebezničující volbu.
Pro nás z Conspiracy Cells Fire je to jednoznačné. Skrze “sociální boje” chceme vytvořit most tak, že vzpurné a nespokojené menšiny po něm mohou přejít k anarchistické městské guerille, kde je útok nepřetržitý.
Kdokoli je uspokojen čekáním na oficiální bojový střet, demonstraci v místě a čase, jež vybrali jiní, buď odborové svazy, nebo výbory, proto aby se sešel se svým vzbouřenectvím, ten se nakonec mine s nepřetržitou anarchistickou vzpourou.
FAI, zkratky a anonymita “anarchistické galaxie”
To zajímavé právě teď je diskutování a objevování nových a nebezpečných způsobů vyjádření nenávisti, kterou cítíme směrem k sociálnímu aparátu.
Začali jsme rozpoznáním východiska. Pro nás je východiskem neformální anarchistická organizace.
I) Neformální, protože nemáme rádi podmínky a normy předdefinovaných rolí a organizačních stanov. Role řečníka, který upoutává publikum na shromážděních, role zloděje, bombového útočníka, autora komuniké nebo žháře, to vše dělí a rozkouskovává život a naše schopnosti. Dělení je princip autority. Neformální autorita rolí, se kterou jsme se často setkali v anarchistických kruzích, je více zákeřná než instituční autorita, protože zůstává dobře maskovaná a tímto způsobem neviditelná a nezranitelná. My říkáme VŠE PRO KAŽDÉHO. Každý z nás, když je mimo role a specializace, může rozvinout své schopnosti a zakoušet vše skrze soudružskou vzájemnost … loupeže, žhářství, bomby, popravy, texty, konverzace a jiné formy vyjádření, které podporují novou anarchii.
II) Anarchistická, protože jsme anarchisté a nechceme žádné vůdce, ani následovníky. Tvoříme spiknutí rovnosti operující skrze malé flexibilní otevřené akční buňky, které podporují diskuse spíše než centralizovaný model organizace, který se uchyluje k byrokratickým pyramidovým hierarchickým výborům autorit.
III) Organizace, protože věříme v nepřetržitou anarchistickou vzpouru a válku proti autoritě. Jestli chceme zesílit nepřetržitou válku proti velitelům našich životů, musíme se organizovat. Chceme vytvořit mezinárodní neformální síť útočných buněk, které vzájemně budou navrhovat, plánovat a koordinovat, autonomně jednat, vyvíjet a pomáhat si navzájem v podněcování možnosti anarchie.
Toto je náš návrh, a tak z celého srdce podporujeme mezinárodní síť FAI/IRF.
Jsme si vědomi zploštělé polemiky, která byla rozpoutaná proti FAI od soudruhů a “soudruhů”. Takové zanecháváme v teoretické mizérii jejich nebytí. Ale jsou i tací, kteří si přejí otevřít dialog nad otázkou “zkratek”, užívaných buňkami přímých akcí a neformální federace.
Pojďme to vzít po pořádku.
Před několika měsíci jsme narazili na text nazvaný „Anonimato“ (Anonymita), napsaný anarchistou směřujícím k politické anonymitě. Tento text byl kritikou CCF a FAI bez špetky soudružského tónu. Text měl velmi výrazný začátek, citaci z mýtu “Odyssea”, ve kterém vystupuje kyklop Polyfémos. V krátkosti, když byl Odysseus podle mýtu dotázán kyklopem na své jméno, odpověděl “nikdo”. Pak když Odysseus oslepil kyklopa, kyklop křičel na své bratry, že byl oslepen nikým, čimž vytvořil zmatek, takže jeho bratři nerozuměli tomu, co se stalo. Tento mýtus je jádrem myšlenky textu od neznámého autora, který na nás útočí, a kde hovoří o výhodách anonymity namísto použivání zkratek. Výslovně uvádí, že “Když je akce následována komuniké, je to jako žert doprovázený vysvětlením.” My tvrdíme, že rozdíl je v tom, že nejsme blázni, abychom říkali žerty. Místo toho jsme si za náš domov vybrali barikády války a oheň za našeho přítele. Navíc, protože povrchní znalost je horší než ignorace, mýtus o Polyfémovi tam nekončí. Odysseus opouštějící ostrov totiž na kykopla křičí z lodi “Já, Odysseus, jsem tě oslepil…”
Navraťme se od mýtů zpět do reality, kde chceme mluvit o tom, co je to FAI.
FAI, Black International (Černá internacionála), CCF, afinitní skupiny anarcho-individualistů a nihilistů, ti všichni jsou komunitou, ve které chceme žít. Nemá to nic společného s kumulativním vnímáním síly. FAI není model centralizované organizace. Naopak podporuje neformální organizaci, afinitu mezi buňkami a jedinečnost každého jednotlivce. My jsme proti diktatuře čísel a ústředních výborů. Nenásledujeme ani logiku dvou bojujících armád, ale místo toho podporujeme rozptyl stovek bodů nadšení a akce, které někdy spolupracují v mezinárodní koordinaci a někdy vyjadřují sebe jako jedinečné buňky nebo jedince. FAI je jednoduše neviditelná komunita, kde se setkávají touhy útoku proti naší době. Tímto způsobem podporujeme New Anarchy a Black International.
Někdo by mohl říct: “Zatím je to dobré… ale proč jste posedlí zkratkami a pojmenováním buněk?…” Na to odpovídáme, že nejsme posedlí, jen cítíme silnou touhu definovat sami sebe.
Věříme, že zvláště dnes je neadekvátní a problematické v našich komuniké a akcích jednoduše uvádět, že jsme „anarchisté“. Vybrali jsme si vydělit naše pozice od “anarchistů”, kteří spolupracují s levicovými lidovými odborovými svazy, užívají marxistické analýzy, sjednocují svou mizérii, pomlouvají přímé akce, fantazírují o dělnických komunách, podílejí se na lokálních občanských výborech a transformují anarchii do sociální terapie.
Akce také mluví za sebe skrze komuniké, protože si udržují odstup od „anarchistické“ opozice, která může někdy spálit banku ve jménu “chudých a proti kapitalistické plutokracii”, aby si dokázala, že dělá alespoň něco.
Ne, naše vypálené banky nejsou způsobem protestu nebo znakem přátelství a solidarity s “chudými lidmi”, kteří nic nedělají a sedí na svých pohovkách. Naše vypálené banky jsou způsobem jak vyjadřujeme naše „Já“. „Já“, které chce vystoupit z houfu otroků, „Já“, které nechce sehnout hlavu, „Já“ nečekající na zástupy proto, aby se vzbouřilo, „Já“, které promlouvá svým vlastním jménem, svou vlastní „zkratkou“ a neskrývá se za anonymitu. Vzbouřená „Ega“ se setkávají v časoprostoru, jenž přijal jméno, které jsme mu dali. Tím jménem je FAI a to je naše “my”. Kolektivní “my”, ozbrojené břitvami proti našim nepřátelům.
Takto jsme si vybrali identifikovat sami sebe a neztrácet se v anonymitě imaginárního anarchistického hnutí.
Zastánci politické anonymity často říkají… “S komuniké a zkratkami, akce dostanou majitele.” Definování toho, kdo jste, není vlastnická smlouva, je to náš vlastní způsob, jak být agresivní proti sociálnímu aparátu anonymních zástupů. Opustili jsme a spálili naše policejní identity a stáváme se tím, čím chceme být, tím jak jsme sami definovali naše jména.
Takto začíná dialog mezi soudruhy a buňkami. Zanecháváme po sobě znamení vyřezaná na tváři autority a sdílíme zkušenosti, problémy, dohody, nesouhlasy, plány.
Přirozeně nemá FAI žádnou výlučnost. Proto našim návrhem není kvantitativní navýšení FAI. Někdo může nesouhlasit s FAI třebas jen v rámci estetiky. Náš návrh je organizovat ozbrojené buňky a afinitní skupiny, formujíc mezinárodní sítě anarchistů praxe. Otevřená akce a rozptýlená partyzánská anarchistická válka, to je náš návrh.
Chceme podporovat Černou internacionálu rušíce vyčerpané myšlenky sociálního anarchismu. Musíme překonat duchy minulosti a představu centra autority a srdce zvířete.
Autorita nejsou jen budovy, kanceláře nebo jedinci. Je to sociální vztah. Ten začíná od jeho oficiálních chrámů (parlamenty, nadnárodní společnosti, banky, soudy, ministerstva, policejní stanice) a dosahuje až do jednoduchých gest každodenního života (rodiny, sexuálních a přátelských vztahů).
Autorita nemůže být nalezena v jednom bodě. Proto chceme, aby se FAI a afinitní skupiny setkávaly na nových základech. Aby kombinovaly vyhazovaní bank do vzduchu s troskami reklamních společností. Rozšiřovali naše nepřátelství k techno-průmyslové sekci, korporačnímu vykořisťování přírody a zvířat, farmaceutickému průmyslu, civilizaci a každému kompromisu, který nás zotročuje. Podporujeme anarchistické anti-civilizační tenze a vynalézání nového způsobu života. Pryč od fantazií idealizovaného primitivismu, chceme napadnout každou strukturu, která vykořisťuje a vraždí přírodu, zvířata a lidi. Pryč od fetišismu hodnoty lidského života, vyjasňujeme, že náš cíl je nejen vybavení budov, ale také jedinci, kteří to řídí, takže podporujeme a praktikujeme popravy lidských cílů.
Vstříc tomuto směru zanecháváme za sebou teoretiky “anarchistické” galaxie, kteří káží politickou anonymitu bez nicnedělání. Protože chceme říkat pravdu. V podstatě část tohoto politického napětí anonymity za svými teoriemi skrývá svůj strach z represe. Ale čelme tomu, vězení a smrt jsou součástí nepřetržité anarchistické vzpoury. Kdokoli to nepřijme, nepřijme vzpouru samotnou. Naopak pro ty, kdo třeba jen z hlediska estetiky brání politickou anonymitu skrze své akce, a ne jen slovy, věříme, že tento rozdíl nás tolik neodděluje. Anarchie neznamená souhlasit, ale umět klást otázky a pochyby. Jak napsal kamarád Nicola Gai z buňky Olga/FAI: “Lásku a účast na trestném činu s kamarády, kteří, anonymně, nebo ne, pokračují v útoku ve jménu možného života oproštěného od autority.”
Mezinárodní “Projekt Phoenix” dokázal, že není žádný copyright a exkluzivní spolupráce pod stejným jménem – deštníkem. Z osmi činů, provedených v Řecku, Indonésii, Rusku a Chile, nebyli chilští soudruzi výslovně součástí FAI, ale pojmenovali svou buňku Nechť žije Ilya Romanov (Long live Ilya Romanov cell) v afinitě s Black International. Takže příležitosti ke spolupráci a vytváření nových mezinárodních projektů akce, ať už proti nějakým cílům nebo jako formy praktické solidarity s těmi sevřenými zdmi zajetí, nejsou omezené. Tématem je vytvářet tyto šance…
“Svoboda neexistuje. Ne v tomto světě. V tomto světě je jen boj za svobodu. A co to znamená být volný? Volný je ten, kdo nemá strach zabít nebo zemřít v tomto boji za svobodu.”
Spiknutí ohnivých buněk FAI/IRF
Buňka uvězněných členů
Řecko – Korydallos vězení (prosinec 2013)
Text byl poprvé představený ve španělštině pod názvem “Seamos peligrosxs…por la difusion de la Internacional Negra” (příspěvek Conspiracy Cells Fire FAI/IRF, uvěznění členové, 2013 na Neformálních dnech: Mezinárodní anarchistická diskuze, v Mexiku).
Z řečtiny do angličtiny přeložil InterArma.
