Nová vlna represí, další dávka hněvu

Nedávno to byl rok od zahájení operace Fénix a, jak mnozí tušili, protianarchistické perzekuce mají své pokračování. Uplynulé týdny probíhala celá řada dalších represivních akcí zaměřených na anarchistické hnutí v Česku. Vnikání policie do bytů ve snaze najít mě a zatknout. Zastrašující výslechy ve snaze rozkrýt, kdo stojí za správou různých webů, překlady a publikováním nebo přímými akcemi. Dále nechutný soudní proces s Igorem Ševcovem a jiné.

Pohled na to všechno ve mě vyvolává dvě věci. Zaprvé, narůstá ve mě hněv. Zadruhé, má mysl se obrací k úvahám, jak hněv vložit do vzdoru, který by zablokoval tyto mocenské hry s našimi životy. Zkrátka, pokud represivní akce mají přimět anarchisty, aby upustili od svých aktivit, tak u mě to vede k úplnému opaku. Povaha protianarchistických perzekucí znovu potvrzuje legitimitu protistátních perspektiv a podněcuje odhodlání k boji. Čím větší a zákeřnější represe přicházejí, tím více roste chuť zkoncovat se státem, který je koordinuje.

Ti, co stojí u kormidla si to uvědomují, proto arzenál jejich zbraní není omezen jen na hrubé represe. Mají i jiné nástroje, určené zejména k podněcování sporů v anarchistickém hnutí a ke snahám izolovat jeho nejbojovnější části. Mám s tím bohaté zkušennosti. Například v minulosti mým přátelům byly záměrně podávány dezinformace s jasným cílem popudit je proti mě. Několik dalších lidí zažilo to samé. Další zákeřnou metodou je snaha narušit vazby mezi mnou a vězněným anarchistou Martinem Ignačákem. Mezi námi kdysi vzniklo silné přátelství. Pochopitelně se ho snažíme zachovat i za současných podmínek, kdy on je státní mocí vězněn a já pronásledován. Policie má ale jiné plány. Do našeho přátelství vtlouká destruktivní klíny a staví mezi nás zdi. Příkladem je třeba zadržování dopisu, co sem Martinovi zaslal. Očividně chtějí u Martina vzbudit dojem, že jsem přestal o naše přátelství jevit zájem. Je to opravdu podlé. Dokážu se vcítit do pozice vězně, který se musí vyrovnávat s tím, že ho v jeho těžké situaci opouštějí přátelé a odmítají ho podpořit. Nebo, že by přátelský dopis zadrželi aby ho později použili u soudu proti Martinovi jako “důkaz” jeho zločinné povahy? Slušný člověk s dobrými úmysly by přeci neudržoval kontakt s někým, kdo otevřeně páchá i obhajuje trestné činy a navíc je na něj vydaný zatykač, že?

Nepřátelé to prostě mají vše moc dobře promyšlené. Kombinují různé nástroje. Snaží se nás jimi izolovat a rozptýlit. Chtějí narušit vzájemné vazby a poštvat jednoho proti druhému. Je to však jen další série marných pokusů o získání kontroly nad tím, co je nekontrolovatelné. Přátelství, solidarita a touha po svobodě, jsou hodnoty, kterým možná lze do cesty stavět překážky, ale ony vždy hledají způsoby jak je překonat. Žádný plot není tak vysoký, aby nešel přelést. Žádná zeď není tak pevná, aby nešla zbořit. Stejně tak nic z toho, co mezi mě a Martina staví nepřátelé, nás nedokáže odloučit a odcizit. Znám Martina dost dobře abych věděl, že stejně jako já myslím na udržení našeho přátelství, on dělá to samé. Podlé zadržování korespondence na tom nic nemění. Staré přátelství je zachováno a nepřítel opět neslaví úspěch. Tam, kde nám chtěli nadiktovat rozpad vztahů, dál rozkvétá silná spřízněnost.

To vše se ale netýká jen nás dvou. Jak již bylo řečeno, celá řada dalších lidí z anarchistického hnutí čelí podobným problémům. Naštěstí ani v těchto případech překážky nezastavili společný postup na anarchistické cestě. Někdo možná podlehl tlaku nebo zůstal paralyzován strachem. Ostatní ale dál solidarizují, publikují, organizují… zkrátka dál bojují. Cítím, jak z této skutečnosti vyvěrá energie kolektivně sdílená všemi, co se nenechávají zlomit. Vidím, jak se skrze širokou škálu aktivit vzájemně povzbuzujeme a inspirujeme. Možná nás (zatím) není mnoho, ale jsme nezkrotní a to nás dělá silnými.

Lukáš Borl – květen 2016

__________________________