Christodoulos Xiros, člen revoluční organizace 17. listopad, utekl z vězeňského opušťáku a zmizel v Řecku
O skupině 17. listopad – Solidaritu Christodoulosi Xirosovi
Revoluční organizace 17. listopad (17N) byla levicová skupina městské guerilly, která operovala v Řecku mezi roky 1974 a 2002. V roce 2002 byla rozložena po řadě zatčení, které se staly součástí přísných bezpečnostních opatření spojených s přípravou olympijských her v Aténách v roce 2004. Ještě před svým rozložením byla marx-leninistická skupina 17N považována za jednu z nejnebezpečnějších revolučních organizací, která byla i přes četná vyšetřování nedobytná. Její členové měli dobrý přístup na černý trh se zbraněmi z postsovětských zemí a velmi dobře se na něm pohybovali, což znamenalo, že po dlouhou dobu nebyli odhaleni, obzvlášť ve srovnání s jinými radikálními levicovými organizacemi jako třeba s RAF v Německu nebo s Rudými brigádami v Itálii. Členové 17N používali při útocích tváří v tvář dvě poloautomatické zbraně M1911. Tento počáteční pracovní postup byl velmi úspěšný. Později skupina začala s raketovými útoky s použitím ukradené munice a jiných vhodných prostředků a s kampaněmi, při nichž docházelo k méně rozsáhlému ničení majetku.
17N byl pojmenován po povstání Aténské polytechniky proti vojenské diktatuře let 1967-74, které se vyhrotilo právě 17. listopadu a bylo krvavě potlačeno armádou. Akce skupiny zahrnovaly ozbrojené expropriace, 23 zavražděných policajtů, soudců, novinářů, politiků, Tureckých, Amerických a Britských agentů, dále bombové a ozbrojené útoky proti několika kapitalistům, vládě a imperialistickým cílům. 17N navíc podpořil své operace nejméně jedenácti bankovními loupežemi, během kterých vyvlastnil bezmála 2,5 milionu dolarů. V roce 2002 byly ve skrýších členů 17N nalezeny poměrně detailní finanční záznamy, které si vedli a které dokládaly, že vyvlastněné peníze byly použity k revolučním účelům.
První útok skupiny 17N se stal 23. prosince 1975 a byl vedený proti řediteli americké CIA Richardu Welchovi v Aténách. Welch byl zastřelen před svým sídlem čtyřmi útočníky, a to přímo před svou manželkou a řidičem. Mezi další oběti 17N patří kapitán William Nordeen – atašé americké obrany, jehož auto bylo zničeno bombou několik metrů od jeho domu 28. června 1988 a seržant americké letecké obrany Ronald O. Steward, který byl zabit na dálku odpálenou bombou před svým bytem 12. března 1991. Členové 17N také zabili vojenského atašé britské ambasády, brigádníka Stephena Saunderse v Aténách 8. června 2000. Saunders byl zastřelen v dopravní zácpě, když jel do práce.
29. června 2002 zatkly řecké úřady po neúspěšném bombovém atentátu v Pireus zraněného soudruha Savvase Xirose. Pátrání po Xirosovi a jeho mučivé vyslýchání v době, kdy byl několikanásobně zraněný výbušným zařízením, které během atentátu nesl, vedlo nakonec k odkrytí dvou skrýší a k zatčení šesti dalších podezřelých.
Jako vůdce skupiny byl identifikován 58letý bývalý student matematiky žijící v ilegalitě od roku 1971 Alexandros Giotopoulos, který byl zatčen 17. července 2002 na ostrově Lipsi. 5. září se úřadům po rozsáhlém pátrání protiteroristickou jednotkou vzdal Dimitris Koufodinas, který byl identifikován jako hlavní skupinový vůdce operací. Celkově vzato bylo devatenáct jedinců obviněno z nějakých 2500 zločinů/přestupků, které se nějak vztahovaly k aktivitám 17N. Soud s nimi začal v Aténách v březnu roku 2003. Vzhledem k dvacetiletému limitu zákona o promlčení nemohly být některé činy spáchané před rokem 1984 (jako třeba zabití ředitele služebny CIA Richarda Welche) u soudu projednávány. 8. prosince bylo patnáct lidí včetně A. Giotopoulose a D. Koufodinase shledáno vinnými. Ostatní čtyři obžalovaní byli zproštěni viny kvůli nedostatku důkazů. Usvědčení členové byli odsouzeni 17. prosince 2003. Pouze pět z těchto devatenácti členů skupiny usvědčených v roce 2003 je dnes ještě stále ve vězení.
56letý Christodoulos Xiros je jeden z nelítostně uvězněných členů skupiny. Byl totiž odsouzený k šestinásobnému doživotí a tisíci letům vězení. 6. ledna 2014 protiteroristická jednotka oznámila, že Christodoulos Xiros porušil své sedmé dočasné povolení opustit vězení na několik dnů, aby mohl navštívit svou rodinu v Kalkidiki, a utekl. Podle současného řeckého práva totiž může být tomu, kdo je odsouzený na doživotí a odseděl si nejméně osm let uděleno dočasné povolení k opuštění vězení. Fragiskos Ragousis, Xirosův právník, uvedl, že Xirosovo zmizení bylo „ve shodě s jeho politickou akcí a jeho názory na svobodu“. Ragousis řekl, že se svým klientem v kontaktu nebyl, ale že jeho zmizení považuje za „politický útěk“. Protiteroristická policie okamžitě zahájila celostátní pátrání, přičemž našla pouze auto, které Xiros použil, a to ve dvě stě kilometrů vzdálené Florině. Nikam dál ale vyšetřování nevedlo.
V duchu protiteroristické propagandy rozpoutala mainstreamové média útok proti uvězněným členům Conspiracy of Cells of Fire (CCF). Protiteroristická jednotka se totiž nechala v médiích slyšet, že Christodoulos Xiros při svém útěku spolupracoval s uvězněnými členy CCF. Potvrdili, že mají určité důkazy naznačující, že Xiros našel úkryt v jedné skrýši členů CCF, kteří jsou nyní na svobodě. Zároveň po setkání premiéra s ministrem veřejného pořádku a spravedlnosti oznámili, že již dále nebude možné dostat povolení k opuštění vězení, a to konkrétně pro „teroristy“, kteří „nelitují svých činů“. Na příkaz vlády se navíc v budoucnosti stane vězení v Domokos vysoce střeženým a bude pod kontrolou speciálních policejních složek (EKAM). Do tohoto vězení v Domokos budou přemístěni všichni političtí vězni obvinění z participace v městských guerillových bojích a další vězni odsouzení k dlouholetým trestům za organizovaný zločin. Dále byly vypsány vysoké odměny za dopadení členů Revolučního Boje Nikose Maziotise a Poly Roupy a za informace o totožnosti členů ozbrojených skupin, kteří zaútočili a zavraždili dva členy neonacistické skupiny Zlatý úsvit. Jednu hodinu po mimořádné politické schůzi byl znovu zatčen anarchista Kostas Sakkas, což je obecně vnímáno jako projev politické pomsty. Sakkas byl zatčen i přes to, že byl v minulosti propuštěn na kauci, a byl nyní nově obviněný ze členství v CCF – což však jak Sakkas, tak CCF popírají. Protiteroristická jednotka si navíc povolala příbuzné dvou soudruhů a členů CCF, aby se pokusila zjistit, zda něco o útěku Christodoulose Xirose nevědí. Fízlové doposud využili situace k raziím v nejméně šedesáti domech soudruhů v Aténách a Thessaloniki zahrnujíc členy napojené na anarchistický squat Nadir (Thessaloniki).
Během pěti dnů spustily vyděšené orgány jedno z největších pátrání v moderní historii, když vypsaly čtyřmilionovou odměnu za Xirose, mrtvého či živého, a bezpečnostním kordonem obehnaly hlavní město tak, jak se to od dob olympijských her zatím nestalo. Když se evropští ministři spravedlnosti sešli na summitu v Řecku, které letos v lednu převzalo rotující předsednictví EU, byli na střechách ostřelovači, v ulicích čenichající psi a před vládními úřady a hotely hlídkovalo více než 2000 policistů.
Obecně rozšířená panika sevřela národní a zahraniční organizace, finanční i bezpečnostní sektor. Vztek Amerického ministerstva zahraničních věcí a hněv Washingtonu o to více zatlačil na slabou vládu premiéra Antonise Samarase k tomu, aby byl Xiros dopaden. Americké ministerstvo zahraničních věcí totiž stále pohlíží na 17N jako na mimo zákon postavenou teroristickou organizaci, která, než se objevila Al-Káida, byla na vrcholu seznamu nejnebezpečnějších a nejhledanějších skupin. K zděšení autorit ve Washingtonu měl od roku 2011 Xiros zajištěno již několik opušťáků z vězení. Jeho možnost uniknout úřadům zaměřila nevyhnutelně pozornost také na upadající řecký státní aparát. Morálka protiteroristické jednotky, stejně jako soudnictví, policie, vězeňského vedení a politiků byla oslabena pokračující státní krizí a jejich porážkami novými ozbrojenými městskými guerillami.
Když se mainstreamová média zase jednou opíjela protiteroristickou hysterií, Alexandros Giotopoulos a Dimitris Koufodinas, uvěznění vůdčí členové 17N, v prohlášení objasnili, že organizace 17N s útěkem Xirose znovu nepovstává. Koufodinas v nedávné době vydal autobiografii ve spolupráci s hlavní vydavatelskou společností v Řecku, a to i přes nevoli hlavních státních institucí. V Řecku je 17N stále vnímán mnoha lidmi příznivě a je respektován. Západní diplomaté a obchodní lídři jsou ovšem zděšeni z toho, že se Xiros pokusí dosáhnout vůdčí role mezi mladou generací guerill napojených na kriminální podsvětí, které je v současné době považováno za velmi dobře ozbrojené a mnohem více nakloněné k mezinárodní anarchii, čímž se stává nepředvídatelnější a nihilističtější.
Za novou vlnu globální městské války – Solidaritu členům 17N a Xirosovi.
Dopis Christodoulose Xirose
„Lépe být hodinu na svobodě, než čtyřicet let v otroctví a vězení.“
Protože známí krokodýlové masových médií začnou ronit slzy za ztracená práva a budou, tak jako vždy, žádat v aréně krev, chci říci následující:
Hlavně a pedevším vaše demokracie zemřela již před dlouhou dobou a zmetek, který po ní zůstal, je nestydatě fašistický, že už vystrkuje růžky svastiky. Proto nepředstírejte, že jste čestní a ochranitelští, když zároveň zabíjíte mladé kvůli 1,40 euro a ani vás to netíží. Pro nás takovými nejste, vy, podvodná Média, mluvčí věřitelů, kolaborantů Čtvrté říše.
Je přirozené, že vám a těm, kterým sloužíte, způsobuje můj útěk panickou hrůzu! Ne však společnosti a lidem. Jste proti nám, jste lokaji těch, kdo nás zničili, to je nyní to, co si všichni ve svém svědomí udržují. Blázny si z nás ale už dál dělat nebudete. Nic vás nemůže uchránit, ani Dachau, které plánujete, ani legie žoldáků. Nezáleží na tom, co uděláte, vlna vzteku brzy povstane a utopí vás!
A varuji vás: Neopovažujte se obtěžovat mé blízké a milované, a ani nepřemýšlejte o tom, že byste zopakovali to, co v roce 2002, když jste nás všechny drželi jako rukojmí. Nyní dostanete odpověď, kterou si zasloužíte! Nyní slavnostně odříkávám slova z písně V. Papakostantinou, „Karaiskakis“. „Až se vrátím, vyjebu s tebou“. Pokud se mi podařilo přesvědčit mé uchvatitele, aby mi udělili opušťák, pak to považuji za svůj osobní úspěch a odpovídám na to citací Tzavelase, který přesvědčil Ali Pašu, aby ho pustil na svobodu: „Jsem rád, že jsem ošálil někoho falešného“. Čin, za který samozřejmě zaplatil životem svého dítěte, který byl rukojmí Ali Paši.
Kdybyste byli chytří, nedali byste nám opušťák na několik dní, ale svobodu, vy ale samozřejmě chytří nejste. Namísto toho, abyste v tuto poslední hodinu hystericky křičeli a připravovali ještě pevnější zákony a tvrdší útlak – který je mimo jiné dokladem míry vaší demokracie – bylo by lepší, kdybyste se připravovali na svůj potupný odchod. Protože vaše království skončilo, ale vy jste to ještě nezjistili!
Mohl jsem spočinout na vavřínech svých předchozích činů a zopakovat úder z času, kdy „někdo musí konečně něco udělat“. To jsem ale neudělal. Moje volba nevracet se zpátky zaprvé vymazala můj „kurz“. Jaké vyhlídky ale může mít někdo, kdo vidí kolabující společnost, ničenou zemi a zotročované lidi? Na dobu, kdy lidé budou v roce 2014 umírat a zůstávat neteční? Takové vyhlídky teda v žádném případě nejsou pro mě!
Ještě jednou – rozhodl jsem se vypálit guerillový boj přímo proti těm, kdo ukradli naše životy a prodali naše sny, jen aby dosáhli zisku.
Nechceme vaše výhody, nechte si je pro nějaké své donašeče. Chceme práva a budeme je bránit se zbraní v rukou. Nežádáme nikoho o laskavost, obzvlášť pak ne ty, kdo sklání své hlavy. Až mě příště uvidíte, což bych si nepřál (a ani vy byste neměli), bude lepší, když mě zabijete, protože pokud mě zase zajmete, já zase uteču, abych s vámi bojoval až do konce.
Skončím citací jedné pasáže z politického prohlášení, které jsem udělal v listopadu 2006 namísto omluvy u odvolacího soudu: „Rozhodně nejsem takovým, jak mě popisujete, ale zcela určitě jsem tím, čeho se obáváte.“ A zopakuji také jeden verš z Upoutaného Prométhea: „Udeř, spoutej a svaž těla Diových otroků, mysl a duše však zůstane volná.“
Christodoulos Xiros
Svobodný člen 17N, 14. ledna 2014
Dopis o Xirosovi od CCF
JAKÝ NÁDHERNÝ DEN…
Městský partyzán Christodoulos Xiros nyní nelítostně brázdí krajinou svobody. Krajinou, která je vzdálená těm, kdo zapomněli útočit a kdo se skláněli před naději na změnu, aniž by přiložili ruce k dílu.
Krajinou, která je blízká těm, kteří dali do boje o ní tolik a kteří stále žijí s touhou, dát do něj ještě více.
Je to místo, kde se rodí život, soudruzi a povstání… v negacích a těžkých rozhodnutích.
Opatruj se, soudruhu…
Sílu nelítostnému vězni 17N
ÉRA ÚTOKU ZAČALA
P. S. Novináři, vy chvástalové, vaše lži vás sežehnou. Držte svůj rozeklaný jazyk od soudruha raději pěkně daleko.
CCF
