Navzdory tomu, že jsou za mřížemi naši soudruzi s vykonstruovanými obviněnými, které se vůbec netýkají žhářských útoků Sítě revolučních buněk, můžou si fízlové tleskat. Operace Fénix mnohé paralyzovala. Klopýtáme po klaccích, které nám hodili pod nohy, a vystrašeně se ohlížíme i na ty, kterým jsme donedávna věřili a říkali jim příteli.

Jak jsme se vůbec do tohoto bodu dostali? Je to jednoduché – jednou k tomu muselo dojít. Anarchismus je ze samé své podstaty nelegální. Narušování status quo, zpochybňování existujícího nebo „prosté“ přebrání osudu do vlastních rukou, vzchopení se, vzdor – nic z toho se státu nelíbí. Proto dokud tady bude stát a jeho bezpečnostní složky, dokud tady budou obhájci stávajícího pořádku, vždy budeme v jejich hledáčku. Tu více, tu méně. Být anarchista proto znamená být v permanentním ohrožení a vystavovat se rizikům, která nemůžeme nechat zmizet magickou hůlkou nebo je prostě neřešit. Svět a obzvlášť pak doba, v níž žijeme, to zkrátka nedovoluje.

Tady ale celé představení nemusí skončit. Ano, naši nepřátelé nám vždy půjdou po krku. Ano, naši nepřátelé jsou mocní. To ale neznamená, že bychom měli shrbit záda! Z Fénixu bychom se neměli odnést, že „zlobit“ se nemá. To je přesně to, kde nás chtějí mít. Naopak. Zlobit se má, jen musíme být opatrní!

Často ale nevíme, jak se bezpečně pohybovat po městě; nevíme, co nám hrozí; nevíme, jak něco prakticky provést. Přemáhá nás strach a riziko dopadení se zvyšuje, pokud se vůbec k něčemu odhodláme. S dostatečnými znalostmi ale můžeme strach zmenšit a rizika kontrolovat. Když víme, kde je kamera, jak se ji vyhnout a nezanechat po sobě žádné stopy, máme napůl vyhráno. Jinými slovy čím více známe nepřítele, tím více moci si bereme zpět do vlastních rukou.

To je smyslem Černorudé příručky – podpořit v nás sebevědomí, zmenšit náš strach a zároveň přiložit další kámen do pevnosti s názvem bezpečnostní kultura. Nejde přitom jen o jednotlivce, důsledný musí být každý jeden z nás. Pokud všichni budeme pevní a důslední, pak se výrazně sníží riziko, že budeme chyceni a nakonec rozbiti jako celek.

Sebrali jsme všemožné návody, manuály, kuchařky a články, které jsme protřídili, aktualizovali a doplnili o vlastní zkušenosti a znalosti. První část podrobně shrnuje jak hlavní nebezpečí, která při akcích hrozí, tak konkrétní návody, jak některé sabotáže provádět. Vycházeli jsme hlavně z těchto knih: Ecodefense: A Field Guide to Monkeywrenching (revidovaná verze 1993), Ozymandias’ Sabotage Handbook, The Black Cat Sabotage Handbook (1996), Setting Fires With Electrical Timers – ELF Guide (2001), Anarchist Cookbook Version 2000, Anarchist survival guide for understanding gestapo swine interrogation mind games.

Další část průvodce tvoří kompletní překlad anglické brožury ANONYMITY/SECURITY, která se věnuje speciálně počítačům a chování na internetu a kterou doporučujeme všem. I těm, kteří se do sabotáží pouštět nechtějí.

Při čtení měj na mysli, že původním zdrojem byly i staré knihy z 80. a 90. let. Díky rychlosti, s jakou se technologie vyvíjejí, následující informace zastarávají a možná se časem stanou nepoužitelné. Proto je klíčové, aby ses udržoval stále v obraze, rozuměl alespoň základním principům a vypěstoval si v sobě zdravou obezřetnost.

Pokud bys chtěl přispět svými zkušenostmi nebo tipem na oblast, kterou je dobré pokrýt, napiš na cernoruda-prirucka @ riseup.net .

ANONYM

upozornění přislo přes kontaktní formulář, text převzat ze stránek https://www.cernorudaprirucka.noblogs.org