Dne 1. 5. 2014 v ranních hodinách provedla jedna Revoluční buňka sabotáž výstavby luxusního rezidenčního domu v Praze. Provedenou akci považujeme za součást útočné praxe namířené proti aparátům nadvlády a vykořisťování. Vnímáme ji ale také jako upřímnou kritiku mířenou do vlastních řad. Kritiku, která se neomezuje jen na slova, ale projevuje se především v činech rýsujících možné alternativy.
Anarchistické hnutí se až příliš často soustřeďuje na aktivity, které jsou snadno předvídatelné, ovladatelné a postrádají subverzivní obsah. Dobrým příkladem je tradice prvomájových pochodů v Česku. Tyto akce jsou organizovány způsobem, který poskytuje nepříteli informace o čase a místech našeho pohybu. Přicházíme tím o silnou zbraň, jakou je moment překvapení. Státu tím zároveň dáváme příležitost mobilizovat represivní síly dohlížející na to, aby akce nepřekročily umírněný rámec. Případné tendence směřovat akce k subverzivním rovinám je snadné zkrotit v zárodku, jestliže státu poskytujeme možnost ohraničit náš pohyb policejními zástupy.
Organizační převaha se však míjí účinkem, pokud stát předem neinformujeme o čase a místech našeho pohybu, metodách a obsahu aktivit ani o zvolených terčích útoků. Právě tuto logiku sledovala naše akce. Zautočili jsme bez varování. Moment překvapení nám při tom umožnil stáhnout se do bezpečí dříve, než nepřátelé mohli mobilizovat represivní síly. Nevěděli, kdy a odkud úder přijde a to jim znemožnilo se efektivně připravit. Největší problém pro ně zajisté nepředstavují způsobené materiální škody, ale NEKONTROLOVATELNOST aktivit, jakými jich bylo dosaženo. Uvědomují si, že takové aktivity může kdokoliv reprodukovat i s minimem a prostředků. Tisícihlavý dav předem ohlášeného pochodu lze snadno kontrolovat a zpacifikovat, narozdíl od drobných sabotáží, které se mohou nekontrolovatelně rozšiřovat a podrývat stávající systém.
Boj však není jen otázkou metod, ale i vhodných terčů, na které při svých útocích míříme. Akce Revoluční buňky tentokrát mířila na výstavbu luxusního rezidenčního domu v Praze. Poničili jsme jeho fasádu jakožto útok proti stále se rozrůstající gentrifikaci. Veřejný prostor píď po pídi ustupuje komerčním zájmům a developerské firmy dále pokračují v ničení města ve prospěch kapitalistické třídy. Prostor, který může a má sloužit všem, mizí pod staveništěmi luxusních bytových domů a kanceláří pro pár nejbohatších, zatímco ceny nájmů rostou a stále více lidí se ocitá na ulici.
Síť revolučních buněk opět zaútočila. Náš boj tím ale zdaleka nekončí. Budou následovat další akty vzpoury, v nichž blokujeme, poškozujeme nebo ničíme nástroje útlaku a vykořisťování. Systém, proti kterému stojíme, je udržován při životě pasivitou a mlčením velké části společnosti. Rozhodli jsme se vystoupit z konformity těchto davů, nemlčet a neparticipovat na udržování současného stavu.
Naše cesta je cestou odporu a kazdý náš krok narušuje kapitalistickou normalitu. Nemáme žádné mocenské ambice, naším cílem je moc jako takovou jednou provždy zničit.
Síť revolučních buněk – 1. 5. 2014
