Stručné zamyšlení od individualistcké nihilistické anarchistky, Venony Q. :
Vzestup Islámského Státu a zvěrstva přícházející z Iráku a Sýrie mě šokovala, sklíčila a znervóznila. Jako anarchistka zvyknu kritizovat Západ, kapitalismus, invazi Západních vojenských jednotek do zemí, které chtějí destabilizovat a proměnit na zdroj zisku bohatých v Evropě a Americe. Ale být anarchistkou mě nedělá odolnou vůči strachu nebo zhnusení a je to má zodpovědnost rozpoznat co cítím, porozumět tomu a podle možností jednat. Několik posledních let celosvětově vzrůstá islámský fundamentalismus a jeho jednání mě roztřáslo. Jak by nemohlo? Slyšet o setnutí hlavy novináře Jamese Foley, popravách stovek ‘nevěřících’ a únosu a zotročení tisíců děvčat a žen, mě nutí cítit se být vržena v nesprávné místo a čas a vrácena zpět do temných časů. Jako světský obyvatel Západu, je pro mě vzývání Boha a zvěrstva spáchaná v jeho jménu upřímně středověká. Jistě každý člověk může vidět, jak absurdní je bojovat v božím jménu a chovat se brutálně k těm, kdo ‘ho’ nazývají jinak? Kdo nebo co je Bůh? Kde je? Existuje? Jak může kdokoliv věřit takovému nesmyslu v těchto dnech a této době?
Každý anarchista ví, že náboženství není jen o Bohu, ale o Moci, a domnívám se, že jsem zvyklá na určité logické výklady pro zvěrstva spáchaná ve snaze o Moc. Ale možná je pro mě hrůza z Islámského Státu tak pronikavá, protože nerozumím jak kdokoliv může soustavně provádět tyranii a útisk jako boží slovo a potřebu.
Jak ohromující je být svědkem těchto bitev: shnilý a nerozumný neo-liberální projekt versus barbarský a nerozumný teokratický projekt. Cítím se velmi malá, než abych s tím vším mohla něco dělat. Jak se domlouvit s nerozumným? Levice, vyděšená z obvinění z rasismu nebo fašismus, nikdy neměla moc co říct v těchto témtatům. To patří k politice ‘tolerance’. Ale ve skutečnosti necítím toleranci, když například, vidím ženy utlačované ve jménu náboženství a nepřítel mého nepřítele není nutně můj přítel. Já nejsem ‘tolerantní’ tváří v tvář náboženské nebo světské krutosti nebo šílenství, ať už je to v přikázání Muslimů, Křesťanů, Sionistů, bankéřů nebo prezidentů.
Kapitalismus velkou měrou nahradil bohovlády Západu, ačkoli je dál používal jako nástroj Impéria. Ale je to nějak méně nerozumné? Není to právě tak nerozumné zabíjet pro zisk a Moc? Nejsou snad peníze a věda noví bohové pro ty, kdo žijí na Západě? A nepoužívali snad kdysi vládní a náboženské autority Evropy a Ameriky stejně brutální taktiky jako Islámský stát teď? A nedělají to snad stále právě teď? Hromadné věšení, otroctví, transportace, brutální popravy, mučení, únos a ‘konvertuj nebo zemři’ ultimáta jsou kolektivní měnou všech režimů, islámských nebo světských. Stovky let evropské historie je příběhem takového úsilí: Inkvizice, upalování nespočet žen obvininěných z čarodějnictví, drancování Indie a Afriky, Amerika, popravy nebo vyhnanství stovek tisíc britský chudý ve jménu nového boha – industrializace.
Ale poučili sjme se z tohoto? Jsme nyní odlišní od takových skupin jako Islámský stát? Ano. Již nežijeme ve strachu ze středověkých fyzických zvěrstev. Neočekáváme, že pokud nevěříme v nové bohy, budeme pověšeni, nataženi, rozčtvrceni, ukamenováni nebo neúčinně stati. A ne. Protože něco se jistě stane, jestli podnikneme akci proti novým bohům, jež se nám zdají nerozumní. Něco se jistě stane, jestli povstaneme proti novým bohům, jež dovolí zvěrstva spáchaná v jejich jménu, vyskytující se v Nigérii, Palestině, Kongu, Guantanamu nebo doma.
Brutalita Islámského státu by nás neměla vrhnout do rukou světského Západu, abychom si vydechli úlevou, obracejíce se na NATO a Díky Bohu! Díky Bohu! Že to není takové i zde. Nedá se popřít, že tresty jsou měkčí. Není důvod předstírat, že některé věci jsou lepší zde, než v tomto středo-východním místě středověkého teologického hněvu (rozmíchaným Luciferovými anděly Západu). Co se děje v Iráku je peklo ohně a síry; co se děje zde je peklo věčné nudy, zoufalství a vyloučení z naplněného života – Tantalova muka, kde hladovíme u stolu bohatých. Ale jsem si vědoma – kdy čtu zprávy o Islámském státu a přemýšlím o rozdílech a podobnostech mezi tím tady a tam – oken v historii, která se nikdy nezavřela, mužů a žen, kteří bojovaly, aby se osvobodili ze smrtícího stisku náboženské tyranie k tomu, aby sledovali více osvícené a inteligentní světonázory. Navzdory jeho znovuobjevení ve formě nového chrámu peněz, vědy a technologie, ten světský rebel usilující o svobodu, autonomii, lidskou mravnost a zdravý rozum v nás přežívá a je to ta žijící paměť, která nás může nadále provázet skrz krvavé bláto nesčetných režimů a jejich slepých idiotských bohů, Východu či Západu.
Žádné bohy, žádné pány
Venona Q.
